Obavy Mezinárodního měnového fondu a Světové banky vycházejí z toho, že velká část rozvojových a rozvíjejících se ekonomik světa na to není dnes finančně příliš dobře.
Podle statistik je aktuálně zadlužených až čtyřicet procent z těchto rozvojových či rozvíjejících se zemi. Toto číslo je alarmující, protože velmi intenzivně prohlubují zranitelnost těchto chudých zemí. Tato situace kolem zadlužení se však může podle predikcí velmi rychle a snadno rozšířit i do vyspělých zemí, což povede k další globální krizi, která by v takovém případě byla totálně nevyhnutelná.
Červenec 2005
Na summitu G8 v červenci 2005 oznámili představitelé členských států, že je připraven balíček pomoci a oddlužení pro nejchudší země světa. Tenkrát svět zaplavila vlna optimismu a jaksi se na situaci zapomnělo a přestala se dramatizovat. Tento počin byl považován za vrchol mezinárodní rozvojové spolupráce a měl zajistit, že by finance zemí, které mají nízké příjmy, byly i nadále trvale udržitelné.
A i když se pár let zdálo, že nejchudší země jsou z nejhoršího venku, varovné signály se znovu rozsvítily a my již téměř s jistotou víme, že další dluhová krize je na obzoru. Nejsou to obavy pouze skupin pracujících na kampaních, ale právě uvedené starosti Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
Jak se další krize přiblížila?
Na pokraj dluhové krize číslo dva jsme se dostali již právě při finanční krizi před více než deseti lety. Ve strachu z Velké hospodářské krize zasáhly centrální banky, začaly snižovat úrokové sazby a zvyšovaly nabídku peněz prostřednictvím tak zvaného kvantitativního uvolňování. Země tak mohly prostřednictvím uvedených balíčků podporovat růst ekonomiky, mohly provádět daňové škrty a zvyšovat veřejné výdaje.
Mezi takové největší balíčky patří pekingský, který pomohl oživit nejen čínskou ekonomiku, ale samozřejmě v návaznosti na to i ekonomiky dalších zemí.